Světlana Vránová - překlady a tlumočení

Když jsem si vybírala obor studia, rozhodovala jsem se mezi zoologií a slovanskými jazyky. Nakonec zvítězila zoologie, zatímco jazyky se staly mým koníčkem.

Po absolvování PřF UK jsem dvacet let působila jako zoolog na Agentuře ochrany přírody a krajiny.

V roce 2010 jsem v důsledku reorganizace přišla o zaměstnání v oblasti ochrany přírody. Založila jsem si proto živnost a své původní priority obrátila: dnes se na plný úvazek věnuji překladům, tlumočení a korekturám. Ochrana přírody pro mě zůstala koníčkem.

Ke slovanským jazykům mám blízko už díky rodinnému zázemí. Tento vztah jsem zdědila především po mamince, která na univerzitě v Moskvě studovala ruštinu a srovnávání slovanských jazyků. Už v dětství mě zajímalo porovnávat informace na různých výrobcích, které byly napsané v jednotlivých slovanských jazycích.

Ruština mě provází od nejútlejšího věku, takže vlastně nedokážu určit, kdy přesně jsem se ji naučila. K polštině jsem se dostala až v dospělosti, ale okamžitě mě oslovila. Polsko i Poláci mi přirostli k srdci a polština je s tímto vztahem neoddělitelně spojená. Naučila jsem se ji proto velmi rychle.

Od r. 2005 se věnuji lidským právům v Bělorusku. Když jsem tuto zemi v r. 2008 navštívila poprvé, překvapilo mě, že většina Bělorusů používá ruštinu.

Běloruština je polštině velmi podobná, a proto jsem jí hned od začátku výborně rozuměla. Dokázala jsem z ní dokonce bez obtíží tlumočit. Rozhodla jsem se běloruštinu aktivně naučit, abych ukázala Bělorusům, kteří se domnívají, že to není možné, že tomu tak není. Zvládla jsem to během krátké doby a své předsevzetí podporovat Bělorusy v používání jejich rodného jazyka se mi skutečně daří naplňovat.

Žiji a působím v Pardubicích, přesto mám silné osobní vazby k Bělorusku a Polsku. Do obou zemí se ráda vracím, a rozhodně to není pouze kvůli pracovním povinnostem.

• Největší uspokojení mi přináší vědomí, že jsem při překladu nebo tlumočení odvedla kvalitní práci.
• Velkou radost mám také tehdy, když rodilí mluvčí při korektuře mých překladů nenajdou žádné chyby.
• Překlady literatury mě opravdu baví, ať už jde o články, nebo celé knihy.
• Ráda si průběžně rozšiřuji slovní zásobu ve všech jazycích, kterým se věnuji. Pomáhají mi v tom mimo jiné překlady z oborů, které nejsou zrovna mou specializací a s nimiž se musím poprat.
• Těší mě spolupráce s nejrůznějšími lidmi, se kterými se díky překladům a tlumočení setkávám.
• Nejšťastnější jsem s kocourem na klíně a Biblí v ruce.

• Vadí mi překladatelé, kteří si po sobě práci nekontrolují nebo nemají dostatečnou znalost češtiny. Ke korekturám se mi občas dostane text, zejména překlad z angličtiny, který nedává smysl a je obtížně srozumitelný. Pokud zároveň nemám k dispozici originál, nemohu provádět běžné korektury, ale musím text prakticky celý znovu formulovat tak, aby v daném kontextu dával smysl.
• Není mi příjemné, když zákazník nechce za odvedenou práci zaplatit běžnou cenu a požaduje zcela nepřiměřené slevy.
• Vadí mi práce ve stresu. Potřebuji mít na překlad dostatek času, abych ho mohla nechat „uležet“ a následně si ho s odstupem znovu přečíst.

• Záleží mi na vztazích, v nichž jsou pravidla a očekávání nastavená jasně. I s člověkem, se kterým si nejsme příliš blízcí nebo si jednoduše „nesedneme“, lze dobře vycházet, pokud oba respektujeme dohodnuté hranice a vzájemně je dodržujeme.
• Velkou hodnotu pro mě má moje rodina, především můj manžel, za kterého jsem upřímně vděčná.
• Vážím si také přátelství. Jsem vděčná za několik skutečných přátel, které mám.
• Bible je pro mě Božím slovem a zároveň závazkem k určitému způsobu života. Slova z listu Koloským 3,17 vnímám jako závazná pro každého křesťana: „Cokoli děláte, ať už ve slovech či skutcích, všechno to čiňte ve jménu Pána Ježíše.“ Snažím se podle nich žít, abych Pánu Ježíši nedělala ostudu.